W sed – proč si do něj děti sedají a kdy je potřeba zpozornět?

Možná jste si všimli, že si vaše dítě při hraní na zemi často sedá tak, že má zadeček mezi patami a nožičky vytočené do stran. Při pohledu shora připomínají jeho nohy písmeno W. Právě proto se této poloze říká W sed.

Tato poloha má poměrně širokou opěrnou základnu. Dítě díky ní získává větší stabilitu a nemusí tolik zapojovat svaly trupu ani aktivně vyrovnávat rovnováhu. Právě proto pro něj může být pohodlná a snadná.

Téměř každé dítě si tak někdy sedne. Samotný občasný W sed nemusí znamenat problém. Pozornost bychom mu ale měli věnovat ve chvíli, kdy se stane hlavním nebo dokonce jediným způsobem, jakým dítě sedí.

Pojďme se podívat, proč děti tuto polohu vyhledávají, co se při ní děje a jak můžeme podpořit jejich správný pohybový vývoj.

Proč děti do W sedu přecházejí?

Abychom pochopili, proč se W sed objevuje, musíme se nejprve podívat na to, jak se dítě učí sedět.

Když dítě začne lézt, postupně posiluje svaly celého těla, zdokonaluje rovnováhu, koordinaci a propojení pravé a levé poloviny těla.

Z lezení na čtyřech zkouší přenášet váhu do stran a dosedat na jednu či druhou polovinu zadečku. Zpočátku se přidržuje ručičkou a dostává se do šikmého sedu. V něm už může jednu ruku uvolnit a sáhnout po hračce. Poté se vrací zpět na čtyři, popoleze a celý pohyb znovu opakuje.

Právě střídáním těchto poloh dítě posiluje svaly a zdokonaluje své pohybové dovednosti. Postupně získává větší stabilitu, ubírá oporu o ruce a nakonec zvládne také volný sed s nohama nataženýma před sebou.

Ne vždy však psychomotorický vývoj probíhá ideálně. Pokud dítě nemá dostatečně posílené svaly trupu a bříška, může pro něj být volný sed příliš náročný. Hledá proto jednodušší způsob, jak se posadit. A tím může být právě W sed.

Mezi další faktory, které mohou jeho výskyt ovlivňovat, patří:

  • oslabené svaly trupu a zhoršená stabilita;

  • snížené svalové napětí;

  • zvýšená kloubní pohyblivost (hypermobilita);

  • svalové dysbalance;

  • obtíže v oblasti kyčelních kloubů;

  • větší anteverze stehenních kostí, která je v raném věku běžná.

Někdy může hrát roli také prostředí. Například na kluzkém povrchu se dítě při lezení často pohybuje s nožičkami příliš široce od sebe. Z takového postavení se mu pak obtížně přechází do šikmého sedu.

Jaké mohou být důsledky častého W sedu?

Při W sedu dítě získává stabilitu především díky široké opěrné základně dolních končetin. Nemusí proto tolik aktivně pracovat svaly trupu a pánve.

Tato poloha omezuje přirozené zapojení středu těla, napřimování páteře i rotace trupu. Dítě také méně trénuje přenášení váhy do stran a aktivní udržování rovnováhy.

Při dlouhodobém a převažujícím používání W sedu se mohou objevovat například:

  • Svalová nerovnováha – některé svaly mohou ochabovat, jiné se zkracovat. U předškolních dětí se můžeme setkat například se zkrácením zadních stran stehen.

  • Přetěžování kloubů – zejména v oblasti kyčlí, kolen a bederní páteře.

  • Omezení rotací trupu – dítě v této poloze nemá tolik příležitostí přirozeně otáčet trupem.

  • Horší stabilita – dítě méně trénuje aktivní přenášení váhy a vyrovnávání rovnováhy.

  • Změny postavení dolních končetin – mohou se objevovat valgózní kolena (kolena do X), vpadlé kotníky nebo změny postavení bérců, což může mít negativní vliv na rozvoj nožní klenby.

Omezení rotací trupu může mít vliv také na rozvoj koordinace obou polovin těla, která je důležitá mimo jiné pro jemnou motoriku.

Je důležité si uvědomit, že samotný W sed automaticky neznamená, že se u dítěte všechny tyto obtíže rozvinou. Podstatné je, jak často tuto polohu používá a jak vypadá jeho celkový pohybový projev.

Co dělat, když si dítě sedá do W sedu?

Nejdůležitější je sledovat, zda dítě využívá i jiné způsoby sezení a zda dokáže plynule přecházet mezi různými polohami.

Všímáme si například:

  • Zvládne dítě sed s nataženýma nohama před sebou a rovnými zády?

  • Umí si sednout do šikmého sedu na pravou i levou stranu?

  • Střídá různé polohy, nebo stále vyhledává pouze W sed?

  • Dokáže při hře otáčet trupem a sahat po hračkách do různých směrů?

  • Používá obě strany těla přiměřeně?

Pokud se dítě do W sedu posadí, můžeme mu ukázat jinou možnost. Nabídnout mu můžeme například:

  • šikmý sed na obě strany;

  • sed na patách se špičkami směřujícími za tělo;

  • volný sed s nataženýma nohama, pokud ho již samo zvládá;

  • u starších dětí turecký sed.

U menších dětí je potřeba s úpravou polohy pomoci. Starším dětem často stačí slovní upozornění.

Samotné opakované srovnávání dítěte do správného sedu ale většinou nestačí. Pokud dítě jinou polohu nezvládá, je potřeba zjistit proč. Proto doporučuji nechat pohybový vývoj posoudit dětským fyzioterapeutem, který vybere vhodné cviky a doporučí další postup.

Jak podpořit správný pohybový vývoj dítěte?

U menších dětí, které se teprve učí lézt a sedat si, je důležité podporovat kvalitní lezení a přechody mezi polohami.

Zařazovat můžeme:

  • nácvik šikmého sedu na obě strany;

  • přelézání různých překážek;

  • stoupání a obcházení nábytku;

  • hry podporující zapojení břišních a trupových svalů – využívat můžeme různé pomůcky (overball, gymball);

  • lezení po neklouzavých površích, využití protiskluzového oblečení.

U starších dětí můžeme podle potřeby doplnit také protahovací cviky, zejména pokud jsou některé svaly zkrácené.

Velmi důležitý je dostatek prostoru pro spontánní pohyb.

A co překážkový sed?

Kromě W sedu se můžeme setkat také s dalšími podobnými polohami.

Překážkový sed je poloha, kdy má dítě jednu nohu pokrčenou před tělem a druhou za tělem. Můžeme ho vnímat jako jakousi poloviční variantu W sedu. Ani zde není vhodné, aby dítě dlouhodobě upřednostňovalo stále stejnou stranu. Důležité je sledovat, zda střídá obě strany a zvládá i jiné způsoby sezení.

Kdy vyhledat dětského fyzioterapeuta?

Zpozornět bychom měli zejména tehdy, když:

  • W sed je první nebo jedinou polohou, do které se dítě samo posadí;

  • dítě nezvládá sed s nataženýma nohama a napřímenými zády;

  • W sed výrazně převažuje nad ostatními způsoby sezení;

  • dítě střídá pouze W sed a překážkový sed, který používá stále jen na jednu stranu;

  • při pohybu pozorujeme výraznou asymetrii nebo jiné odchylky.

V takovém případě je vhodné posoudit nejen samotný sed, ale celý psychomotorický vývoj dítěte.

Na závěr

Na závěr bych chtěla zdůraznit jednu důležitou věc: Nejde o to dítěti W sed zakazovat za každou cenu. Důležité je, aby mělo dostatek pohybových možností, umělo využívat různé polohy a dokázalo mezi nimi plynule přecházet.

Pohybový vývoj je totiž o postupném získávání dovedností, jejich zdokonalování a vzájemném propojení. A právě v tom bychom měli děti podporovat.

autor článku: Mgr. Lucie Hladká

Dětská fyzioterapeutka, která se zaměřuje především na psychomotorický vývoj miminek, správný vývoj dětských nohou a přetrvávající primární reflexy.

Její zájem o dětský vývoj se prohloubil po předčasném narození vlastních dcer – dvojčat, se kterými sama prošla rehabilitací. Při práci s miminky využívá především metodu ACT (Akrální koaktivační terapie) a u dětí s přetrvávajícími primárními reflexy Neurovývojovou stimulaci (NVS).

Práce s dětmi je pro ni nejen profesí, ale také velkou radostí.

Web fyzioterapeutky: www.vyvijimsespravne.cz

Zkušenosti fyzioterapeutky s oblečením GeckoEco: Přečíst článek

Vytvořil Shoptet | Design Shoptak.cz